PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Útlounkou knížečkou nazvanou prostě jménem svého ústředního hrdiny „Cormac Mac Art“ splnilo konečně nakladatelství Laser - Books dluh domácích nakladatelů vůči všem česky mluvícím fanouškům famózního autora fantasy literatury R. E. Howarda, neboť zatímco kompletace všech dobrodružství Howardovy nejznámější postavy barbara Conana, jež sepsal sám jeho duchovní otec, byla již dávno na světě, ostatní Howardovi hrdinové čekali nenápadně stranou a mohli se jen čas od času spokojit s nějakým sborníkem povídek, povětšinou nejednotného rázu a motivu. Ale čas dozrál, a tak po dobrodružstvích valusijského krále Kulla, posledního vůdce velkého národa piktů Brana Mak Morna a anglického puritána Solomona Kaneho, si můžeme vychutnat i nevšední zážitky galského odrodilce Cormaca Mac Arta, spojivšího v době úpadku římského impéria své síly s pirátskou posádkou jistého drakaru, a křížícího s ním Severní moře tam a zase zpátky, podle toho, kde se vyskytne jaká kořist či odměna.
Na první pohled je tedy prostor pro fantazii a Cormacova dobrodružství (na rozdíl třeba od Conana) ohraničen historicky doložitelným obdobím pádu velké Říše římské, jenomže ani nutnost alespoň částečného respektu historie pro Howarda nikdy neznamenala žádné závaží, ba naopak. Tak jako se vždycky vyžíval ve spekulacích a teoriích o původu lidstva samotného, vyžívá se i ve spekulacích a teoriích ohledně jednotlivých národů té doby, kombinuje jejich vztahy zjevné i nezjevné, a na důkladném rozboru situace v severozápadní Evropě (kdy se nevyhne ani nástupu křesťanství či zpochybnění nadcházející úlohy krále Artuše) nechává Cormaca po boku dánských vikingů prožívat a řešit ty nejnečekanější situace. Samotného Mac Arta samozřejmě vykresluje jako správného hrdinu bez bázně a hany, bystrého rozumu, pružné postavy a ocelových svalů, jehož zejména duševní kvality vynikají při srovnání s Wulfherem Hlavorubcem, velitelem dánských vikingů, s nimiž se Cormac plaví, a jehož je vlastně pravou rukou. A je to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy Howard píše o podobné dvojici hrdinů v klasickém smyslu, tedy že jeden má více pod čepicí (Cormac, který je snad také proto vždy zmiňován jako první) a druhý se raději ožene sekerou, než by se pokoušel věci přijít na kloub (Wulfhere), neboť ve všech ostatních příbězích si Howardova postava poradila vždy sama.
Samotné povídky (neboť kniha je souborem povídek – Howard sám napsal pouze jediný román) se odehrávají v duchu tradičního a známého autorova rukopisu – jsou temné, strhující a především oslavují mužství v jeho nejryzejší podobě, tedy s mečem v ruce a srdcem odevzdaně bušícím za tu více a tu méně objektivní spravedlnost barbarského světa. Subjektivně nejlákavější se jeví být povídka „Svatyně odpornosti“ (v knize doplněna i o překlad původní autorovy osnovy, dávající čtenáři jasný signál o tom, jak skutečně talentovaným spisovatelem Howard byl), vyprávějící o nenadálém a opatrném styku seveřanů s křesťanstvím ( … „Co jsou zač, tihle křesťané?“ optal se Wulfhere zvědavě. „Říká se, že jedí při obřadech děti.“ … ), v kombinaci s tajemným motivem neznámé svatyně, obývané podivnými, kozlu podobnými stvořeními. Nejenže do ní Howard vměstnal obvyklou porci úvah o lidském počátku (postavy pololidí-polokozlů), ale navíc dokázal tuhle myšlenku smísit i s tématem kozla coby symbolem Satana, což povídce samotné okamžitě přináší další děsivý rozměr, protože místo toho, aby se čtenář ohledně původu svatyně a jejích vládců s autorem ztotožnil, stále nemůže odhalit pravou podstatu věci, pravý autorův úmysl, a krouží kolem nich dál a dál, až se mu z toho hlava točí a na nic samozřejmě stejně nepřijde.
Nakolik je právě Howardův styl psaní skutečně nedostižným si pak můžete velmi lehce ověřit v úvodní povídce sbírky, kterou se, snad pro nedostatek povídek o Cormacovi (do úplného výčtu chybí ještě povídka „Králové noci“, která je ale vzhledem k víceru hlavních postav v ní vystupujících otištěna ve sborníku „Bran Mak Morn“), v howardovském duchu pokusil sepsat autor úvodního slova David Drake. A přestože je „Země u západního obzorou“ psaná doopravdy věrně v kýženém duchu, hodnoty pravého originálu nedosahuje ani náhodou, a už po pěti, šesti stránkách, se musí čtenář, který už by jinak nadskakoval napětím a žízní po každém dalším slovu, tak trochu nutit, aby povídku vůbec dočetl. Marná sláva, jedinečný autor je zkrátka jedinečným, tak jako je jedinečným i sám Cormac Mac Art. Což byste ostatně, pakliže jste dosud neměli s Robertem Erwinem Howardem tu čest, měli po těch dvou stech stránkách poznat sami.
Povídky odehrávající se v duchu tradičního a známého autorova rukopisu – jsou temné, strhující a především oslavují mužství v jeho nejryzejší podobě, tedy s mečem v ruce a srdcem odevzdaně bušícím za tu více a tu méně objektivní spravedlnost barbarského světa.
9 / 10
Vydáno: 2003
Vydavatel: Laser Books
R. E. Howard: Cormac Mac Art (2003).
Obálka: C. W. Kelly.
Plzeň: Laser - Books, s. r. o. 2003
Překlad: Michael Bronec, Milan Žáček.
220 stran.
Marná sláva. R.E. Howard byl jenom jeden. Jeho povídky jsem měl moc rád a povídky s Cormacem Mac Artem asi nejradši...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.